Právě jsem se přes několik blogů proklikal k článku o pauzách při práci, kde člověk využívá techniku „pomodoro“ . Tak já jsem zatím pomodoro znal tak maximálně jako výbornou odrůdu rajčat, ale to je tak asi vše. Jak jsem se ale začetl, zjistil jsem, že vlastně přesně takto pracuji už několik let, že je to ale pomodoro, jsem skutečně netušil.
Pro mě opravdu nová zkušenost a nový pojem. Pomodoro jako technika pro rozvržení práce, to mi opravdu uniklo. Nicméně po přečtení článku na blogu Jiřího Urbáška s názvem „Nepodceňujte přestávky mezi pomodory“ jsem zjistil, že tento systém používám již řadu let a musím říct, že pro mě je to nejefektivnější pracovní systém.
Pravda je, že některé výplně přestávek, které autor na blogu píše, jsou u mě už jaksi nepoužitelné, neb už mi není dvacet a nebydlím na koleji, nebo se spolubydlícím. To ale není podstatné. Smysl tohoto rozvržení mám rád z několika důvodů a rád vám je napíšu.clock
Pracovat soustředěně několik hodin je neuvěřitelně těžké, resp. pokud si chcete udržet zdravý rozum a určitou efektivitu při práci, je to řekl bych zhola nemožné. Když totiž srovnám svůj pracovní výkon v rámci zaměstnání, kde musí +/- 12 hodin soustředěně přemýšlet a řešit menší, či větší zásahy je to naprosto neuvěřitelně vysilující. Jsou dny, kdy bych raději 12 hodin házel a vozil uhlí, než 12 hodin seděl a nad něčím přemýšlel a klikal, atd. Kdo z vás si to někdy dlouhodoběji vyzkoušel, bude vědět, o čem píšu.
Naproti tomu, pokud pracuji doma a pracuji systémem pomodoro, tak pracuji ještě déle a hlavně udělám o dost víc práce a nejsem tolik unavený. Ani jsem si neuvědomoval, že je to nějaký systém a to až do dnešního dne, kdy jsem si o tomto systému něco přečetl. Když si vybavím takový normální den v práci a normální den pokud dělám doma, je to diametrálně odlišné.
Pracuji li doma, vstávám většinou brzo ráno, zhruba v 6: 30. Jsem na to už za ty roky zvyklí, protože když vstávám do práce, vstávám ve 4:40. Ale teď přijde ten rozdíl, který jsem si opravdu ani neuvědomil. Doma vstanu, udělám si kávu a něco k snídani a u toho dělám pravidelnou kontrolu webů, statistik, atd. Po nějakých 40 minutách si dávám první pauzu a tu vyplním tím, že jdu holkám připravit sváču do školy. To je tak na 10 minut +/- a holky odchází do školy, je cca 7:30.
Porovnám li to s ránem v práci, tak ano přijdu do práce je cca 5:40 a dělám si kávu. Od 6:00 nastává megabordel, kdy chtějí všichni všechno, nejlépe hned. Ještě že mám na stole jenom dva telefony a jenom dvě uši, jinak bych jich zvedal asi i víc, než se rozdělí práce, a vyřídí se ranní administrativa a vše se trochu „usadí“ je zhruba 8:00 a já už jsem unaven tak, jako bych házel celý den tatru písku. Nejhorší na tom všem je, že když srovnám, kolik práce jsem udělal v klidu doma za 40 minut a kolik jsem toho vyřídil za dvě hodiny v tom pracovním frmolu, kde všichni chtějí dělat všechno hned, a nikdo neudělá nic, tak jednoznačně vyhrává těch 40 minut doma.
Když si to tak vezmu, tak doma jsem udělal víc práce za 40 minut, nejsem unaven a můžu v klidu dělat dál, kdežto v práci už jsem většinou pěkně nasra… a efektivita je ta tam. No ale budu pokračovat, doma jsem právě osiřel, nikde nikdo, jen pes se přemístil z postele na gauč, aby na mně mohl civět. Dávám si dalších 40 minut práce a to je vyřízení emailů, účty a podobná práce. Po těch 40 minutách se zvedám od počítače a jdu směr kuchyň, moje oblíbené relaxační místo. Tam se vždycky něco najde, u čeho se dá relaxovat a trochu se protáhnout. Vyndat nádobí z myčky, odnést křečkovy piškot a kus jablka, návštěva WC a dalších 10 minut je pryč. V práci by šlo vše tak nějak stejným tempem, jen by nevolalo tolik lidí najednou a kolem deváté bych možná i něco posnídal, ovšem ne vždy. Pracovní maraton v práci většinou polevuje až tak od jedenácté, kdy jdou všichni na oběd. Tedy všichni krom mne.
Doma usedám opět k počítači, v tuto dobu kolem té deváté je to někdy tak, že odjíždím vyřizovat věci mimo domov, což většinou znamená, že taky pracuji. Nutno podotknout, že to ale vždy spojím s další činností pro blaho domova, nákup, atd. I tady to kupodivu vychází tak nějak po těch 30 až 45 minutách nějaké práce, či jednání a pak opět přestávka, prostě změna tématu, změna činnosti. To je asi to nejdůležitější, změna činnosti po určitém odpracovaném cyklu. Pokud bych pokračoval v práci doma, tak vlastně až do večera střídám takto činnosti pracovní a mimopracovní, většinou rodinné. Jedna holka přijde ze školy, mám pauzu. Druhá holka přijde ze školy, zase pauza. Pak přijde wife z práce a zase pauza, vždy vyplněná nějakou naprosto odlišnou činností, než je práce s počítačem.
V zaměstnání dělám prakticky celý den bez ustání stejnou činnost, telefon a myš až mám drobet přirostlou k tělu a když v 18:00 odcházím směr domov, připadám si někdy tak, jako by mně celý den někdo mlátil pálkou přes hlavu. Únava, stres, celé tělo ztuhlé. Pokud se mi sejde několik takových dnů za sebou, jako že se to občas (když na to teď koukám, tak letos to bylo nějak často) sejde a jsem takto celý den v práci třeba 5 ale i 7 dnů v kuse, připadám si jako chodící mrtvola, normální zombie.
Když makám týden doma, stíhám u toho asi milion věcí doma, práci a ještě se kouknu na nějaký film, nebo se projedu na rotopedu, atd. Abych vám řekl pravdu, já jsem to do dneška ani tak úplně nevnímal, ale když jsem si přečetl ten článek, najednou jsem si uvědomil, jak je strašně důležité, si najít nějaký vyhovující styl při práci a jak obrovský to může být v efektivitě rozdíl. Když se na to teď podívám s odstupem času, kdy jsem byl nějaký čas doma, protože se mi stal úraz a mohl jsem pracovat jenom doma (tedy s tím omezením, že jsem se doma posunoval s berlema) tak vidím ten obrovský rozdíl. Koukal jsem teď do statistik na tvorbu webů a příjem zakázek a v tuto dobu, kdy jsem nemusel chodit do práce, ale pracoval jsem jen z domova, se moje podnikání a zisky zvedli o 200% oproti době, kdy střídám zaměstnání a podnikání. To je až neuvěřitelné.
Vůbec mi není jasné, že jsem to neviděl a uvědomil jsem si to vlastně až teď a nebudu lhát, že momentálně mně napadají věci typu „no že já se na to zaměstnání nevys..“ Nicméně pokusím se k tomu postavit trochu svědomitě a první co bude, se pokusím v zaměstnání dohodnout podobný systém, prostě po hodině (max) nějaký relax, 10 minut u časáku, 10 minut házet šipky na terč, cokoli jen ne 12 hodin v pracovní pasti. Momentálně mně napadá asi tisíc věcí, co je tam u nás v práci všechno špatně a to se nebudu zmiňovat o tom, že přesně na tohle tam máme několik „profesionálů“ kteří by tohle měli vyhodnotit a něco s tím dělat.
Co k tomu říct závěrem, je opravdu důležité si najít svůj systém pro práci. Někomu bude vyhovovat třeba pomodoro, někoho to rozptyluje a zvolí něco jiného. Nicméně určitě to nechce několik hodin v kuse makat jako pako a z toho být týden nepoužitelný. Budu se na to muset víc zaměřit a asi si budu muset trochu srovnat priority, co se zaměstnání a podnikání týče. No to bude ale na další článek, protože pauza se právě blíží. Takže lidi, pracujte s rozmyslem, pracujte efektivně a hlavně dopřejte si krátké pauzy a dopřejte si odpočinek, nebo se sejdeme všichni u Chocholouška v léčebně.
